Kam se ztratila komunikace aneb Proč jsem se rozhodla psát blog

Všímáte si, jak máme čím dál méně času pro sebe? Jak se nedokážeme zastavit a udělat si trochu času na kamarády, známé? A kolik času si skutečně uděláme na své vlastní děti, rodinu? Prostě se jen tak zastavit a mluvit a naslouchat lidem kolem nás? Ono je hrozně jednoduché říci, promiň, nestíhám, neotravuj mě, nemám čas… ale jsme si vědomi toho, co to kolem nás způsobuje? A co to vlastně způsobuje nám?

Již delší dobu pozoruji, jak jednoduchá odpověď, kde není zahrnuta jakákoliv empatie či ochota vůbec naslouchat druhé, může někdy i fatálně ovlivnit následující sled událostí v našem životě. A je úplně jedno, jestli je to na kávě s kamarádkou, v pracovním rozhovoru mezi kolegy či obchodními partnery a nebo v rodině.

Všichni toužíme po spokojeném životě, kde jsme šťastní a obklopeni přáteli a milující rodinou, ale co pro to vlastně děláme my?

Znám jeden krátký příběh, který se dá aplikovat ve všech rovinách mezilidských vztahů. Jeden se ptá ostatních – Kdo chce změnu? Všichni se přihlásí. Ano, je potřeba NĚCO změnit! Když ale položí následující otázku KDO se chce změnit? Nepřihlásí se NIKDO. Tento mini příběh je vlastně o tom, že všichni toužíme po změně, ale už pro to velmi často nic neděláme. A je jedno z jakéhokoliv důvodu. Změna vždy vychází z nás, z našich uvědomění, potřeb, nadějí. Všimli jste si, že lidé, kteří chtějí měnit – sebe i okolí – se dostávají dál? Tak se nebojme začít měnit věci. Společně to zvládneme!

Věřím, že mým největším darem je právě empatie, tedy vcítění se do druhé osoby. Tenhle dar máme ale do určité míry všichni a je jen na nás, jestli s ním dokážeme pracovat či ne. Tím, že jsem byla vždy spíše introvert a neprojevovala jsem se, jsem ráda pozorovala od teenagerovských let lidské reakce na různé životní situace. Když jsem měla s někým konflikt či nevyjasněnou situaci, okamžitě jsem ji šla řešit a dotyčnému vysvětlila můj úhel pohledu. Já chci věci řešit.

Můj přístup mě postupně vedl i po profesní stránce. Přestože jsem vystudovala učitelství a zjistila, že mě velmi baví naslouchat dětem a při výuce využít jejich silné stránky k tomu, aby měli moje hodiny rády, po státnicích jsem šla do soukromého sektoru načerpat další zkušenosti. Tam jsem se díky právě komunikaci a naslouchání dostala na pozici personálního manažera, kdy při jakékoliv demotivaci zaměstnance, jsem ho/ji ihned svou pozorností motivovala k dalšímu pokračování. Tohle je velmi důležité, protože když nekomunikujeme, přicházíme o schopné zaměstnance/kolegy/přátele kolem nás. Dokonce i o partnery/partnerky. Dokážeme si říci, co nás opravdu ve vztahu trápí, co potřebujeme? Nebo to rovnou vzdáváme a spousta věcí zůstane nevyřčena?

Před šesti lety u mě nastala zásadní změna a já čekala dvojčata! Najednou jsem nevěděla, jak vše uchopit. Přišlo období blackoutu, kdy o sobě ani dětech rok nevím. Pamatuji si totální vyčerpání, únavu, stres, můj křik do kočárku, proč prostě nespí… Pokus o nějaké návyky… První rok mám víceméně v negacích. Teď už vím, co bych dělala jinak, ale po válce je každý hrdina..

Co si ale pamatuji je, že jsem klukům od malička četla a vše, co jsem dělala, zároveň vysvětlovala. Nejdříve jsem to dělala nevědomky, ale po určité době si uvědomila, jak důležité je s dětmi komunikovat od miminek a jak právě tento způsob komunikace může pozitivně ovlivnit růst našich dětí a připravit je pro další život. Jak vlastně naší výchovou v podobě komunikace a aktivního naslouchání formujeme naše potomky a ovlivňujeme jim tím celkový postoj k životu.

Je jednoduché říci, že já za to nemůžu, ale o to důležitější je umět si připustit, že já MŮŽU aktivně ovlivnit, co se kolem mě děje. A stačí tak málo.

A proč tedy píši blog? Chci s Vámi sdílet mé poznatky týkající se nyní především důležitosti komunikace a empatie při výchově vašich dětí. Vidím kolem sebe spousty úžasných rodičů, kteří se svým dětem věnují a respektují se navzájem, vidím ale také rodiče, kteří nemají úplně jasno, jak na své děti, a možná by uvítali nějakou inspiraci. A proto vykračuji za své komfortní zóny a chci vám určitou inspiraci nabídnout. Budu ráda, když do toho půjdete se mnou.

Ráda Vám zodpovím nejen následující otázky:

Proč stojí za to komunikovat?
Proč je lepší osobní komunikace než písemná?
Proč je komunikace a naslouchání tak důležité v mezilidských vztazích?
Jak vám může otevřená komunikace ve výchově Vašich dětí pomoci k důvěře a vzájemnému respektu v rodině?